Kdo zůstává v klidu, vítězí. Zase a zase se to potvrzuje. Mám rád bojové sporty, ty kontaktní. Tam se "všechna filosofie, trénink, motivace, odhodlání i nasazení" ukážou ve své plné kráse. Tou Cestou je "opravdový stres".
Všechno to začíná i končí daleko dříve, zápas je jen třešnička na dortu. Je to vlastně odměna za trénink, nasazení, odříkání, výdrž. Je to vrcholný okamžik. Pro někoho i poslední. Třeba už nikdy víc nebude zápasit. Ale zažil to! Ví o sobě víc! Ví, co doopravdy umí, co vydrží!
Continue reading "Co doopravdy funguje - Noc válečníků" »
Nemám rád návody, nemám rád manuály - rád o věcech přemýšlím. Ale myšlení je mrcha, pořád "lítá", na chvíli se nezastaví. Cokoliv ho dokáže dostat mimo - kolega se zvedne od stolu, kolegyně si upraví sukni...cokoliv sebere naši POZORNOST. Čím méně rušení, tím lépe, ale nežijeme v izolaci - prostředí má na nás velký vliv, ať se nám to líbí, nebo ne. Pokud jste zenový mnich, nemáte problém, prostě usednete k čemukoliv, zaměříte pozornost, dáte do toho to nejlepší, pozorujete se při všem jakoby zvenčí a tím se o sobě něco dozvíte, něco se naučíte.
Continue reading "Mind Maps - od nejasnosti k jasnému záměru" »
První typ - jak začít, když si myslím, že to chci. Tady to většinou začíná i končí. Neuděláme ani první krok. To je frustrující. Každý takovýhle zážitek nám ubírá síly do dalších začátků. Druhý typ - věčný začátečník. Tohle znám dobře - takhle pracuji se znalostí angličtiny. Nikde nejsou použitelné výsledky. To je frustrující. Ničí nás to sice začínat znovu a znovu, ale brzy přestaneme. Třetí typ. Začne ve správnou chvíli. Postupuje krok za krokem. Má výsledky i porážky. Maká do chvíle, dokud není cíl na dohled. Stačí kousek a je to.
Continue reading "Nikdy to nevzdat" »
